drop velký – Otis tarda

Všeobecne

Drop velký má zřejmě největší areál ze všech ohrožených druhů ptáků. Je rozšířen od atlantského pobřeží Pyrenejského poloostrova a Maroka až po tichomořské pobřeží Číny, které od sebe dělí asi 10 tisíc km.

Světová populace čítá v současnosti přibližně 44 000 – 51 000 jedinců (Palacin & Alonso 2008). Většina z nich, asi 38 000 - 47 500 ptáků, žije v Evropě. Nejpočetnější subpopulace se nacházejí ve středním Španělsku, jižním Rusku a ve Velké uherské nížině. 30 000 jedinců, více než polovina celkové populace, obývá Španělsko. Ze „států MOU“ (státy, které podepsaly Memorandum of Understanding on the Conservation and Management of the Middle-European Population of the Great Bustard) má největší populaci dropů Maďarsko s 1378 ptáky, následují Ukrajina a Rakousko.

Distribution of the Great Bustard open in Google Earth (requires Google Earth installation)

Tabulka: Odhady pocetnosti dropa velkého v Evrope v letech 2004 a 2008. Údaje pro r. 2004 byly shromáždeny behem mezinárodního „Vedeckého sympozia o dropovi velkém“ v Illmitzu, Rakousko, v zárí 2004. Údaje pro r. 2008 byly shromáždeny behem mezinárodního „Druhého setkání MoU pro dropa velkého“ ve Feodosii, Ukrajina, v listopadu 2008.

Drop velký (Otis tarda) byl původně ptákem stepních oblastí. Fosilní nálezy ukazují, že dropi se vyskytovali ve stepích střední Evropy, které zde zanechala doba ledová. Jak začal velké plochy Evropy pokrývat les, biotop vhodný pro tento druh se výrazně zúžil. Později, v době rozsáhlého odlesňování během středověku, se drop velký stal v evropských zemědělských oblastech běžným jevem, největšího rozšíření dosáhl v 17. a 18. století. Kolem r. 1800 se v zemědělské krajině Evropy vyskytoval ve velkých počtech, jeho hnízdní areál zasahoval na západ do Anglie a Skotska, na sever do Dánska a jižního Švédska. V Rusku sahal severní okraj jeho rozšíření o 500 km dále na sever než dnes.

Když středověký systém obhospodařování půdy v tříletých cyklech skončil, poklesla diverzita potravních zdrojů dropa velkého. Později, počínaje polovinou 19. století, vedla intenzifikace zemědělství a budování nadzemních elektrických vedení (středního a vysokého napětí) k tomu, že početnost evropské populace se několikanásobně snížila, některé subpopulace vyhynuly. Nejdříve vymřely populace na západní (Anglie 1845) a severní (Švédsko 1962) hranici areálu, kde se navíc uplatnily i nepříznivé klimatické podmínky. Anglie se před několika lety pustila do rozsáhlého projektu reintrodukce.

(cerná linie, 45 000 km2) ve východním Rakousku (A, 8649 km2), Madarsku (H, 22 195 km2), na Slovensku (SK, 10 176 km2) a v Ceské republice (CZ, 3971 km2). Rozsáhlý výzkum byl realizován v sedmi „hlavních oblastech výzkumu“: západní Weinviertel (WW), Marchfeld (MF), Rauchenwarther Platte (RP), Heideboden (HB), Parndorfer Platte (PP), Mosonszolnok (MS) a Hanság (HA); zdroj: Raab et al. (2010).

The West Pannonian population of the Great Bustard showed a marked decline in numbers from a total of at least 3,500 individuals in 1900 to about 130 in 1995. Factors implicated in this decline are habitat changes caused mainly by agricultural transformations and the development of human infrastructures (particularly high and medium voltage power lines), but also hunting pressure. As a result of intensive and cross-border protective measures the population recovered from the low in 1996 to a population of at least 442 individuals in winter 2011/2012.

Within the last years, the West Pannonian population of the Great Bustard has increased significantly. That means the number of females has increased from 80 in 1996 to more than 200 in 2011.Also the number of males has increased during the same period, from 50 individuals to around 130.

Rakouská populace dropa velkého obývá severozápadní okraj třetí oblasti s nejvyšším počtem dropů v Evropě – Velké uherské nížiny. Je soustředěna na území západního Weinviertelu, Marchfeldu a Rauchenwarther Platte v Dolním Rakousku a Heideboden, Parndorfer Platte a Hanság/Seewinkelu v Burgenlandu.
Celková populace Rakouska poklesla ze 700-800 jedinců v polovině 20. století (1942) na 150-170 ex. v letech 1970-72, přibližně 100 ex. v r. 1978 a nakonec asi 60 ex. na sklonku století. Následoval pomalý vzestup počtů a rekolonizace rakouských hnízdišť dropy z přeshraniční populace v západním Maďarsku, takže v hnízdním období r. 2008 dosáhla rakouská populace opět až 2010 jedinců.

Since 1995 numerous special Great Bustard protection fields have been created within the framework of ÖPUL (Austrian programme for an environmentally appropriate, extensive and natural habitat friendly agriculture). During the years 1995 to 2000, their extend was around 300 ha and has increased to around 5.000 ha since 2003. Within the last years, also the number of Great Bustards living in Austria has increased to approximately 259 individuals (breeding time 2010).

Po r. 1990 došlo ve dvou rakouských podoblastech Heideboden a západní Weinviertel k významnému nárůstu početnosti populace dropa. V Hanságu, Parndorfer Platte a Rauchenwarther Platte zůstal stav ve stejném období na nižší úrovni, víceméně stabilní. V Marchfeldu se počet dropů v letech 1990-2000 snížil z 25 na 6 ex., dále zůstává stabilizovaný, příp. mírně roste. Ve Wiener Becken jižně od Dunaje se až do 2. pol. 20. století udržovala malá hnízdní populace, z níž se do dnešních dnů udržely jen jednotlivé pokusy o hnízdění na Ruchenwarther Platte. Mimo Rauchenwarther Platte žilo ve Wiener Becken kolem r. 1940 ještě více než 100 dropů, v r. 1990 jen 2 ex., později populace zanikla docela.

Source: Raab et al. (2012) and own data.

In December of 2002, around 200 Great Bustards were counted in Austria for the first time in a long period, because part of the Hungarian and Slovakian populations close to the border were staying in the attractive wintering grounds of Burgenland. In January and February of 2004 numbers even rose to 219 birds, 176 out of which were counted in northern Burgenland alone. At the same time a further 32 bustards stayed on the Hungarian side close to the border, making the total for the West-Pannonian population, i.e. the cross-border Austro-Hungarian-Slovak-Czech population 251 Great Bustards in winter 2003/04.

In February 2012 a total of 442 bustards were observed. Winter numbers of the West-Pannonian population therefore increased from 129 in 1995/96 to at least 442 in 2011/12. That many Great Bustards could not be observed in that region for 30 years! During the past winters nearly the whole West-Pannonian population of Great Bustard could be found in the attractive wintering grounds of Burgenland and Lower Austria. Long since a good deal more than 300 bustards could be found in Austria for the last few winters.